Bombardér T-2990 se odmlčel

Upřesnění stavu: běžné opotřebení

Autor knihy byl předválečný aktivní vojenský pilot - létal u 5. lp na Aero MB-200. Po okupaci odešel tradiční cestou přes Polsko do Francie, kde se jako jeden z mála bombardovacích letců aktivně zapojil do bojů, nejen jako pilot standartního Blochu MB-210, ale dokonce se dostal na několik akcí i za knipl Lioré-et-Olivier LeO-451 ! Po pádu Francie ho čekala další dobrodružná akce - měl malým letadýlkem typu Simoun přeletět Středozemní moře a dopravit do Alžíru emisara generála de Gaulla. Poté ho čekala cesta do Anglie, kde se stal pilotem v nově vzniklé 311 (Cz) BSq. Létal nejprve jako druhý pilot (např. u Františka Taibera), poté převzal jako skipper svůj stroj KX-T, s/n T-2990. V jeho osádce se vystřídala taková známá "esa" třistajedenáctky, jako např. por. Horák, kpt. Bečvář, por. Gellner a jiní. Zažil náhodnou likvidaci německého štábu v Le Havru jednou naslepo hozenou bombou za nulové viditelnosti, let v silné elektrické bouři, který odnesl těžkými omrzlinami a další .Na poslední nálet se vydal večer 22.6.1941, kdy při návratu z útoku na Wilhelmshafen byl jeho letoun nad Zuider See napaden Bf-110 mjr. Schnaufera a sestřelen.Přežil jen těžce zraněný F/Sgt Bufka, kterého čekala anabáze po německých lágrech. Byl i ve známém Saganu odkud byl převezen jen několik měsíců před "velkým útěkem" do Barthu. Zde se dozvěděl o tom, že české letce čeká převoz do Prahy na gestapo a následné soudy za velezradu. Nechal si tedy od zajateckého lékaře bez anestézie (!!!) vyoperovat slepé střevo, aby odložil svůj transport a mohl vyrozumět očekávanou delegaci zástupců Mezinárodního červeného kříže. Jak známo, po informaci kterou MČK předal londýnské vládě, britský ministr zahraničí Eden pohrozil Němcům, že za každého popraveného českého letce budou zastřeleni dva němečtí zajatci vyšší hodnosti, což nepochybně českým letcům zachránilo život, jejich popravy byly odloženy tzv. "po vítězném konci války". Přesto se Bufka výslechům na Pečkárně nevyhnul, kde byl konfrontován i se známým konfidentem a udavačem Augustinem Přeučilem. Nakonec se dostal i do známého lágru pro nejnebezpečnější POW v Colditzu, kde se dočkal osvobození americkou armádou.Kniha je napsána jako vzpomínky,které autor vypráví po válce svému otci.