Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě

Když v roce 1987 vydalo nakladatel­ství Vyšehrad knihu PhDr. Vladimí­ra Vaclíka „Lidové betlémy v Če­chách a na Moravě“, zaznamenalo toto dílo úspěch tak pronikavý, že přes poměrně vysoký náklad bylo následujícího roku vydáno znovu. Příčina tohoto neobyčejného ohlasu byla nasnadě. V. Vaclík poprvé po takřka osmdesáti letech od průkop­nické práce kanovníka K. Procházky „O betlémech“ s odbornou nároč­ností a přitom přístupně a zajímavě podal obraz této významné a přitom opomíjené složky české lidové kul­tury, rozvíjející se již od dob jose­fínských reforem.
České betlemářství se však ani zda­leka nevyčerpává tvorbou lidovou. O dvě stě let dříve než v českých domácnostech se začaly jesle stavět v chrámech a především v 18. století tu betlemářská tvorba dosáhla znač­ného rozmachu. Josefínské reformy tuto tradici na čas přerušily, ale po odeznění osvícenských nařízení se betlémy v chrámech objevily znovu a jejich prostory zdobí každoročně ve vánočním čase dosud.
Svou novou prací tedy V. Vaclík doplňuje obraz českého betlemář­ství o tuto jeho další důležitou partii. Třebaže především v 19. a 20. sto­letí se obě jeho oblasti vzájemně ovlivňují a dokonce prolínají, přece u chrámových betlémů lze stanovit
některé svébytné znaky. Především ve scénách doprovázejících ústřední příběh sv. Rodiny tu nacházíme daleko méně výjevů ze současného života světského a dále na jejich tvorbě se podílí řada profesionálních umělců, z nichž někteří se na tuto činnost do jisté míry specializují. Tak se na stránkách knihy sezná­míme např. s dílem řezbářské rodiny Bušků z Husy, F. V. Buka z Prahy- -Vinohrad, Břetislava Kafky z Čer­veného Kostelce a s výjimečnou, osobností Metoděje Floriana; jím dosáhlo toto skromné umění zatím svého vrcholu.