Dětství, chlapectví, jinošství

Autobiografická trilogie, již autor psal v letech své vojenské služby na Kavkaze (1851–1856), je básnickým účtováním s vlastním mladým vývojem a obrazem vnitřního růstu celé autorovy generace. Do obrazu jejích hrdinů vložil Tolstoj nejdůvěrnější znalost svého vlastního nitra, pronikavou analysu svého vlastního mládí. S otevřenou sebektritikou ukázal na svém Nikolenkovi Irtěnevovi, jak bolestně a těžce v něm rostl ze zmatků a tápání člověk. Dokonalý realista a psycholog nikde přitom nepřekročil hranice představivosti dětského světa. Již v tomto prvním svém díle Tolstoj „zobrazil mistrovsky sotva postižitelné projevy vnitřního života, které se střídají s neobyčejnou rychlostí a nevyčerpatelnou rozmanitosti“. Tuto zvláštnost psychologické analysy Tolstého – neomezovat se na zobrazení výsledků psychologického procesu, nýbrž zobrazovat proces sám – charakterisoval již Černyševskij jako „největší přednost a nenapodobitelnou svéráznost“ Tolstého talentu.