Do nitra kontinentů

Ještě ve druhé polovině XVIII. století zůstávala podstatná část mimoevropského světa neprozkoumána, v mnoha ohledech přetrvávaly středověké představy, což ovlivňovalo práci kartografii. Obě mapy na předsádce knihy jsou dílem vynikajících tvůrců z počátku XVIII. století a dobře dokumentují stav geografického poznání své doby. Autorem Mapy severozápadní Afriky z roku 1705 je královský kartograf Nicolas de Fer (1646—1720). V jeho době bylo vnitrozemí Afriky prakticky zcela neprozkoumáno, geografové stále ještě vycházeli z antických představ, popřípadě se opírali o informace Arabů. De Ferova mapa je dokladem o přežívání některých mylných představ — například Niger na ní teče kontinentem z východu na západ. Pokroky kartografie v XVIII. století jsou mj. spojeny se jménem Guillauma Delisla (1675—1726), autora Mapy Egypta a Núbie z roku 1707. Právě Delisle v mnohém přispěl ke zpřesnění zobrazení země.Naše publikace je věnována zeměpisným objevům od konce XVIII. století do vypuknutí první světové války. Ohromné rozšíření sumy geografických poznatků v tomto údobí a současné zdokonalení vědeckého zpracování logicky nalezlo odraz ve sféře kartografie, která přinášela technicky stále dokonalejší a obsahově bohatší výsledky. Příloha je sestavena z map jednotlivých světadílů, popřípadě oblastí, takovým způsobem, aby mohla vzniknout alespoň dílčí představa o výsledcích práce kartografů z konce XIX. století i o tom, jak se na jejich mapách odrazil postup poznání dříve neprobádaných končin.