Lidé seldwylští

Výbor švýcarského spisovatele 19. stol. , v nichž nastavil zrcadlo maloměšťácké společnosti, jejím nenapravitelným špatnostem, sobectví, hlouposti, závisti, útlaku a vykořisťování. Základní myšlenkou prvních dvou povídek "Trucovitý Pankrác" a "Regula Amrainová a její nejmladší" je přesvědčení, že člověku je dobro původně vrozeno, že dítě lze moudrým vedením vychovat v ušlechtilého člověka a že lze převychovat i člověka dospělého. Tragická balada "Romeo a Julie na vsi" o dětech dvou znepřátelených sedláků, které se milují a spolu zemřou, patří mezi skvosty světové literatury. Satira "Tři spravedlivý hřebenáči" je ironický obrázek šosácké omezenosti tří chytráků, kteří se chtějí neúmornou pílí, škrcením grošů a výhodnou ženitbou domoci dobrého bydla. "Kocourek Zrcátko" vypráví o kouzelníkovi, který touží po pokladu, potopeném na dně studny a dá si od kocoura dát ženu zlou a ošklivou čarodějnici. "Kovář svého štěstí" vypráví o seldwylském živnostníkovi, který se snaží polapit štěstí v podobě pěkného dědictví a o které se zas sám připraví, když si je chce pojistit, nevěrou a klamem. Novela "Zneužitá psaníčka" se vysmívá pisálkům a škrabákům bez nadání, kteří se pachtí za vnější slávou. Historická novela "Diotegen" zachycuje příběh dvou měst, pošetilé a veselé Seldwyly a pochmurného Ruechensteinu a dvou dětí, kteří se navzájem vykoupí z trestu smrti.