Upřesnění stavu: prasklá vazba, hřbet přelepen papírovou páskou

Román líčí osudy skupiny vesmírných trosečníků, letících Sluneční soustavou na kometě Gallii, která po srážce se Zemí strhla sebou část zemského povrchu i s jejími obyvateli. Ke katastrofě došlo prvního ledna roku 188x v oblasti Gibraltaru. Na území odervaném od Země zůstalo celkem šestatřicet lidí francouzské, anglické, španělské a ruské národnosti. Tito lidé si zprvu neuvědomovali, co se stalo, a srážku považovali za zemětřesení. Nejdříve postřehli úbytek na váze: pobočník kapitána Servadaka Ben Zuf ke svému úžasu vyskočil do výše dvanácti metrů. Zuf se Servadakem si také brzy všimli, že střídání dne a noci se zkrátilo na šest hodin, že se vyměnil východ se západem a že voda začíná vřít při 66 stupních Celsia, z čehož správně usoudili, že zřídla atmosféra a klesl tlak. Už na začátku svého pobytu na Gallii zpozorovali její obyvatelé Zemi s Měsícem, avšak domnívali se, že jde o jakousi neznámou planetu. Další důležité údaje získali až při výzkumné výpravě lodí, kterou vzala kometa rovněž sebou. Během plavby objevili pohoří přehražující moře, jež zpočátku považovali za moře Středozemní, a na ostrově Formentera pak nalezli francouzského astronoma Palmyrina Rosetta, který jim pomohl všechny záhadné úkazy rozřešit. Všichni jsou na kometě, kterou Rosette již před rokem objevil a předpověděl její srážku se Zemí, ovšem nikdo mu nevěřil, protože vrstvy mlhy v té době znemožňovaly astronomická pozorování.

Jak zjistila výzkumná plavba, obvod Gallie činil 2 320 kilometrů. Hmotu komety vypočítal Rosette. Stanovil ji na 209 346 miliard tun. K výpočtu použil pérové váhy a čtyřiceti stříbrných pětifrankových mincí, které vážily na Zemi rovný jeden kilogram. Vzhledem k tomu, že majitel váhy, Žid Hakhabut, přístroj zfalšoval, bylo nutno údaj o čtvrtinu snížit.

Nedobrovolní cestovatelé Sluneční soustavou neměli ovšem naději na dlouhodobou kolonizaci svého nového světa, neboť jim zde chyběla orná půda. Živili se především zvířectvem, které na odervané pevnině zbylo. K podivným úkazům, se kterými se pak setkali, patřilo například to, že moře komety nechtělo zamrznout, přestože teplota klesla pod bod mrazu . Jakmile ale byl do moře vhozen ledový střep, zazněl praskot a moře v okamžiku zamrzlo. Led byl zcela hladký a umožňoval bruslení a jízdu na plachetních saních.

Kometa Gallia se Slunci vzdálila nejvíce po déle než roční pouti vesmírem a pak se začala vracet k Zemi. Začátkem listopadu ukázaly upřesněné Rossetovy o výpočty, že dojde k novému střetu se zemským povrchem, a to přesně dva roky po tom prvním, tedy opět prvního ledna. Objevil se proto nápad opustit kometu před srážkou v balonu...