Obří trpaslíci

Neuvědomují si, že žijí, nejsou ničím jen anonymním produktem své doby. Jejich absurdnost je podtržena tím, že autorka vkládá děj do úst dětského vypravěče, vnímavého malého zakřiknutého chlapce, pozorujícího život dospělých, dívá se a poslouchá a detailně popisuje události, které vidí a slyší, věcně bez zaujetí stanoviska řadí je k sobě, třebaže i v jiných souvislostech než to činí dospělí, a poskytuje tak čtenáři neuvěřitelně bizarní podívanou, která nepostrádá absurdity a grotesknosti. S dětským viděním světa kontrastují výrazové prostředky, kterých autorka užívá. Není to jednoduchá stavba vět charakteristická pro dětského hrdinu, její věty jsou složitě stavěné, dokonale propracované a vyvolávají přesné prostorové a časové představy.