Poslední dny Pompejí

Román dokonale vystihuje atmosféru Pompejí, města přepychových sídel, zahrad, lázní, amfiteátrů i krčem, které bylo před svým zničením jakousi křižovatkou civilizací. Poživační floutkové a bohatí obchodníci zastupují v ději římský živel, kultivovaný Glaukos, krásná Iona a slepá květinářka Nydia jsou představiteli řecké kultury a tajemný Egypt ztělesňuje astrolog Arbaces, zákeřný a obávaný ochránce kněží Isidina chrámu. Vedle těchto od sebe naprosto odlišných myšlenkových směrů začíná vskrytu vyrůstat křesťanství, k němuž se hlásí nejen prostí lidé, ale i Isidin kněz Apaecides, Ionin bratr. Známky neklidu v nitru sopky, které jsou předzvěstí blížící se zkázy, sleduje jenom vesuvská vědma, žijící v jeskyni na úpatí hory. Jinak nikdo nedbá varovného otřesu a život ve městě dál kypí a vře. V domech boháčů se pořádají hostiny, patroni gladiátorů uzavírají sázky na vítěze v aréně – a největší radost městu působí, kdo bude při nejbližších hrách zápasit se lvem a tygrem. Arbacetovy úklady směřují k tomu, aby se za oběť šelmám předhodil jeho sok v lásce Glaukos, křivě obviněný z vraždy Ionina bratra, a křesťan Olinthus. Výbuch Vesuvu sice oba odsouzence zachrání před krutou smrtí v amfiteátru, ale zničí nánosem lávy a popele celé Pompeje i s obyvatelstvem. Jen málo šťastlivců se spasí útěkem na rozbouřené moře; patří mezi ně i Glaukos se svou milovanou Ionou.