Svatyně

Román postavený na skandálních námětech – znásilnění a vraždě, je směsicí detektivky a thrilleru. Americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1949, William Faulkner (1897-1962) se poprvé představil na českém trhu právě překladem Svatyně (Sanctuary, 1931) v roce 1935 – románem z jeho raného období, jenž byl pro jeho literární dráhu z důvodů vlastně mimoliterárních naprosto klíčový. Faulknerovy rané romány (mimo jiné i Hluk a zuřivost a Když jsem umírala) neměly valný ohlas a autor na tom nebyl dobře ani finančně. Veřejně se přiznal k tomu, že Svatyni napsal pro peníze, a dlouho se tohoto výroku držel. Chtěl prorazit a toužil oslovit co největší počet čtenářů. Věděl, že musí svůj román postavit na skandálních tématech: vybral si k tomu znásilnění a vraždu. Příběh se rozvíjí jako detektivka, je napínavý, má spád a neopakovatelnou atmosféru a jsou v něm kapitoly i vyloženě komické. V dnešním jazyce je to dílko téměř postmoderní, jelikož spojuje různé žánry a formy, a mohlo by se beze studu označit za „thriller". Jeho trik na čtenáře mu vyšel. Svatyně měla v Americe velký úspěch, dokonce tak veliký, že se jí chopil i hollywoodský filmový průmysl, který Faulknerovu popularitu ještě zmnohonásobil. Se Svatyní Faulkner prorazil i do světa, především do Evropy (a zde měl největší úspěch ve Francii) – důkazem toho je i tak brzké české vydání. Svatyně Faulknerovi skutečně pomohla k dosažení kýžené finanční nezávislosti. Od té doby se mohl svědomitě věnovat své další osobité a výlučné literární tvorbě.