Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě

Nejtěžší léta Jana Welzla. Osudy Jana Welzla, rodáka ze Zábřehu na Moravě, známého spíš jako Arktic Bismarc nebo Eskymo Welzl sepsali podle jeho vyprávění se zachováním jeho specifického způsobu řeči dva brněnští novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Vznikla tak svérázná kniha, líčící osudy tohoto dobrodruha, lovce, zlatokopa eskymáckého soudce a náčelníka, žijícího na přelomu 19. a 20. století na Nové Zemi v Arktidě (viz knihy dvojice Golombek - Welzl Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů) v období po roce 1924, kdy po ztroskotání své lodi je postrkem poslán domů, do Československa ( o jehož existenci do té doby vlastně nevěděl). Pět let jeho pobytu v civilizaci popisuje právě tato kniha, nejsou to žádná skvělá dobrodružství, jen řada historek, jak korálky navlečené na šňůru vyprávění, někdy úsměvné někdy trochu tragikomické a končící Welzlovým odjezdem v roce 1929 zpátky na jeho oblíbený "Zlatý sever".
Jan Welzl zemřel po úraze ve věku 83 let v roce 1951 a je pohřben na zlatokopeckém hřbitově v Dawsonu na Aljašce.