Udet, syn divočiny

Čtenáři románů Eduarda Štorcha setkají se v tomto vyprávění s odlišným přístupem k dávné minulosti. Štorch se zajímal o pravěk i jako amatérský archeolog a své příběhy měl podložené všemi dostupnými vědomostmi své doby. Spisovatelka Heda Halířová se nechala v příběhu o Udetovi inspirovat spíše svou fantazií než vědeckými fakty. Protože však její fantazie a vypravěčské umění jsou bohaté, vystupují před námi pravěcí hrdinové jako živí. Udet a jeho sestra Charida bojují o život, zdolávají přírodní překážky a lidské i zvířecí nepřátel: prchají před kmenem chlupatců – primitivních lidí, kteří je kdysi unesli, a hledají svůj rodný kmen na savaně. Z nutnosti zlepšují své nástroje, obleky, obydlí, stávají se vynalézavými. Chvílemi projevují i první záblesky citu, obzvláště když svůj rodný kmen konečně najdou. Spisovatelka staví vedle sebe méně vyvinutý kmen chlupatců a kmen savany. Mezi nimi stojí Udet a Charida, osamělí uprchlíci, kteří pospolitý život kmene nikdy nezažili. Neznají výhody uspořádaného společenství, které má oheň a kde je každý bezpečnější. Oni dva se však tvrdým životem zocelili, takže jim kmen projevuje nakonec obdiv a je ochoten přijmout je mezi sebe. Udetovi dokonce náčelník nabízí svou hodnost – toho však napůl ještě láká divoký život s ochočeným vlkem Dagem a na lidské společenství si bude muset postupně zvyknout.