Na vlastní kůži : reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo

Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.Když se podaří udělat reportáž o cizí zemi tak, aby čtenář nabyl přesvědčení, že by se choval a jednal stejně jako ten, kdo ji napsal, vzniká naděje , že až dočte, bude mu, jako by se z té země právě vrátil. Tak mi to připadá ideální, ale vzácné, protože víc než na novinářově umění psát, jež si časem osvojí, záleží na jeho dipozicích dívat se, dětsky zvídat a žasnout - jenže těch, jak zjišťuji, rychle ubývá.Obsah: Tulákem po Orientě, Vězněm v Angole, Přes Kostarické ploty, Křížem krážem Alžírem, V City bez buřinky, Nehinduista na březích Gangy, Bejrútský pamětník, Kožešnický učeň, Lovcem orchidejí.