Ohlédnutí

Kniha vzpomínek matky básníka Jana Zábrany se při čtení na pokračování v českém rozhlasu setkala s nevšedním zájmem posluchačů. Kronika pohnutého ženského osudu je současně i nenahraditelným svědectvím o životě na malém českém městě ve třicátých letech, za hospodářské krize, v období německé okupace a o letech strávených v komunistickém žaláři. Byla napsána ve druhé polovině 60. a na počátku 70. let. Jiřina Zábranová se po propuštění z vězení v květnu 1960 nemohla vrátit do Humpolce, bydlela v bídném pražském podnájmu, s podlomeným zdravím živořila – jen vzdát se, to zanic nechtěla. Vzpomínky, které s obtížemi zaznamenávala do poznámkových bloků („psala nejdřív čmáranice, než se jí na těch zbývajících dvanáct let vrátilo písmo a řeč“), jsou výrazem její vůle žít, potěšit i předat svědectví.