Paní z neděle

Hrdinou tohoto románu je Turín, město šedivé a geometrické, zakládající si na své neokázalosti a civilnosti až k jakémusi snobství naruby. Před přivandrovalci z jihu se zdvořile a nenápadně uzavírá na sedm západů do ulity svého dialektu a předsudků. A tak se pátrání po vrahovi pochybného architekta Garrona mění pro Sicilce komisaře Santamariu v jakousi šachovou partii, kterou s pocitem rostoucí bezmocnosti svádí s neprůhledným „prostředím“.

Kostra detektivky umožňuje autorům vylíčit v neobyčejně zábavné řadě karikujících obrázků místopis i živočichopis města, které jim přese všechno přirostlo k srdci. Snad proto s takovou jízlivostí a posměšnou vervou demaskují jeho falešné mýty, konvence a pokrytectví. Ruku v ruce se satirou společenskou jde literární parodie. Autoři si nevážně zahrávají se všemi ingredienty úspěšného čtiva větších či menších ambicí a přitom ani na okamžik neupouštějí od svého hlavního záměru vyprávět poutavý příběh. Výsledkem je román mimořádně přitažlivý jak pro svůj mnohoznačný obsah, tak pro rozmarnou lehkost podání.