Zločin Silvestra Bonnarda, člena Institutu

Upřesnění stavu: běžné opotřebení

Nový překlad románu, který po prvé vyšel r. 1881 a později byl přepracován v definitivním znění, z něhož vychází i přítomný překlad. Jako řada pozdějších vzpomínkových knih, také tento román přináší leccos autobiografického a hlavně: vůdčí postava zčásti vyjadřuje autorovy názory a má i jeho smyslovou vnímavost, lásku k antice, k starým tiskům a franceovský humanismus.Učenec Silvestr Bonnard žije v soukromí mezi starými rukopisy a knihami - stýká se toliko s učenými odborníky podobně laděnými. Jen jednou opustí ten úzký okruh: chce zabránit zlu a prokázat dobro. A tu se bezelstný a nepraktický stařec, který zná sice paragrafy minulosti, ne však platný zákoník, dozvídá, že se svým dobrým činem dopustil vlastně zločinu. Nicméně končí se idylou: sama náhoda se postará, aby notář prchl se zpronevěřenými penězi a nemohl tak dokročit na tuze pochybné "zlákání a uloupení nezletilé dívky," jejímž byl poručníkem.